Aristoteles – Záznam dvou přednášek doc.Mráze.

 

-         narozen r.384 v iónské osadě Stageiře na východním pobřeží chalkidského poloostrova nedaleko makedonských hranic

-         jeho otec Nikomachos , osobní lékař Amanta II., otce Filipa II. /původ od bájeslovného lékaře Asklépia, syna boha Apollóna

-         matka jménem Faistis, z lékařské rodiny

 

Řecké dědictví jako primární kořen Evropské civilizace, sekundárním pak jest pramen hebrejský, starozákonní.

 

Aristoteles – prim.důležitost-zakladatel moderní řecké filosofie – zavádí nové tázání –metodiku – soustavná forma výkladu filosofie /klade primární důraz na empirické důkazy, které jsou verifikovatelné smysly/

 

-v 5.stol. se prudce začíná rozšiřovat textová podoba předávaných informací (Sokrates = ústní tradice; Platón = písemná, ale převažuje podoba dialektických spisů, Aristoteles písemná vědecká pojednání s ustálenou stavbou =

a) vymezení problému   

b) vymezení pojmů

c) přednesení dosavadních řešení probíraného tématu

d) vlastní řešení problému

 

přínos: nastolení nových problémů

            zavedení kategoriálního systému pojmů = pojmový font, který dalekosáhle ovlivňuje filosofii až po současnost /nevýrazněji středověk/

 

Aristoteles svým učením představuje protipól k učení Platóna – Platón vše zakládá na světě idejí, zatímco světu smyslovému /empirickému/ se téměř nevěnuje. Aristoteles upírá pozornost ke světu zkušenostnímu – „není domu, kromě domu z cihel“

 

Aristoteles stojí u vzniku mnoha nových vědních oborů:

a)      logika (co by základní nástroj poznání)

b)      psychologie (spis „O duši“)

c)      biologické disciplíny (popsání několika 1000 živočišných druhů /jeho přítel Theofrastos zakládá Botaniku/

d)      fyziologická thematika

e)      politologie

 

Život

 

384 – 322

 

Rozvoj měst - poliV; atika = okolí měst

Cca 100-140 městských států v Aristotelském Řecku – množina samostatných obcí – sjednotitelem je společná kultura a jazyk (v dialektických variantách)

 

Řecko se zcela vymykalo okolním civilizacím – řecký typ demokracie proti centralistickému zřízení s absolutní mocí panovníka (Egypt atd….)

-         specifikum řecké společnosti: volný čas občanů; práce byla záležitost otroků /problém společnosti, mezi barbary /cizinci/ přibývalo stále více samotných Řeků – dlužníci atd./

Řecko v Aristotelském období zastavuje expanzi Persie: bitva u Marathonu a později definitivně námořní bitvou u Salamíny (námořní vítězství Athén)

Na straně druhé však rozpaky zkušenost z Peloponéské války (Athény x Sparta) – Athény jsou na hlavu poraženy (porážka demokratického systému) Athény musejí zbourat městské hradby – + nucená likvidace největší vojenské síly Athén – loďstva.

 

Před r. 431 pod vládou Periklea, ekonomický boom, rozvoj a upevňování demokracie, uvedení filosofie /Anaxagorás pozván do Athén/

  Po smrti Periklea nastává období chaosu – což má za následek, že intelektuálové jako Platón, Xenofontos, Aristoteles méně či více obdivují Sparta  - v Athénách panuje „divoká demokracie“

 

-         neustálý růst vlivu Makedonie – Makedonie přejímá řeckou vědu a kulturu aniž by se nakazila onou zhoubnou vnitřní nejednotností. + železné doly = kvalitně vyzbrojená armáda atd.  – plánovitě ovlivňuje řeckou politicko ekonomickou situaci.

 Aristoteles je úzce spjat s Makedonií /jeho otec Nikomachos lékařem na tamějším dvoře/ - mladý Ar. formován medicínskou metodou poznání

 

r. 338 poráží Filip II. řecká vojska

r.337 dochází k dohodě mezi Makedonií a Řeckem /o nadvládě/

 

Ar. své dětství tráví ve Stageiře a na Makedonském dvoře v Pelle. V 15 letech osiřel, ujímá se ho Proxemos z Atarnea (snad jeho strýc). V 18 letech Ar. odchází do Athén,r.366/ kde nastupuje studium v Akademii pod vedením Platóna /název Academia je odvozena od jména čtvrti, kde se Academia nacházela/

 //Po smrti Sókrata 399 odchází většina jeho žáků do Megar – včetně Platóna, kde zůstavují /Platón/ po 10let – poté následuje studijní cesta po Řecku – Sicílie poté Itálie /kde se seznamuje s Pythagorejci, jenž ho ovlivňují mathematickým učením – dále zjišťuje, že filosof může stát v pozici politika – seznamuje s filosofickými školami /s faktem, že existují a fungují/, ale především mathematický výklad světa.

Když se navrací do Athén, je si dobře vědom nebezpečné situace /aristokrat vykládající „proaristokratickou“ filosofii/ zakládá tedy programově neutrální bratrstvo pro ochranu Múz – což je 1. filosofická škola, kde se plánovitě vyučuje matematice a filosofii

 

Aristoteles opouští školu v roce, kdy umírá jeho učitel Platón. Po r.355 začíná psát své vlastní spisy, zprvu jasně pod vlivem Platónova učení.

-         údajně nikdy nepatřil mezi nejoblíbenější žáky Platóna /podle zpráv spíše introvert, přezdívali mu „čtenář“ jinak byly v módě dlouhé a energické debaty.

-         možný respekt všech k Ar. byl způsoben jeho úzkým svazkem s Makedonským dvorem

 

Po smrti Platóna se vedení Academie ujímá jeho synovec Speusippos, který zastává mathematickou větev s kterou se Ar. neztotožňuje . každopádně opouští Academii a odchází s Xenokratem a se svým synovcem Kallisthenem do Assu v Mysii, kde zakládá pobočku Akademie. Po asi 3 letech se stěhuje na ostrov Lesbos, kde shromažďuje velkou sbírku přírodovědnou. R.342 je pozván do Makedónie Filipem II., aby se ujal role vychovatele jeho syna Alexandra. Výchovu pojal jinak než Platóm, ustoupil z myšlenky, že by panovník měl být filosofem. Hlavní důraz proto kladl na praktické znalosti a dovednosti. Předně ho vychovával za pomocí Homéra. Vykonává tak textovou kritiku u Iliady, aby Alexandrovi mohl předložit co nejvíce původní text.

 

R.335-334 se vrací do Athén, kde zakládá svou školu Lykeon /název odvozen od slova vlk/ - škola zaměřena na vědecké bádání, a shromažďování materiálů vhodných pro vědecké bádání /velké množství vzorků do školy posílá Alexandr ze svých dobyvačných cest z Indie atd... Samotná výuka probíhala formou přenášek /dialektická forma/, Aristoteles aktivně přednášel. Toto období bylo pro Aristotela jeho nejplodnější. Zde píše velkou většinu svých děl.

R. 323 umírá Alexandr, čímž začínají špatné časy.

Obdobně jako Sókratés je Ar. obžalován z bezbožnosti. Po zvážení situace opouští Athény, „aby Athéňanům nezavdal příležitost, aby se podruhé prohřešil vůči filosofii“. Athény opouští s celou svou rodinou. Odjíždí na statek své matky do Chalkidy /den cesty lodí od Athén/, aby se po uklidnění situace mohl opět rychle vrátit do své školy. Bohužel však po nedlouhé době podléhá žaludeční chorobě. Psal se rok 322 (-).

 

12.10.2004

 

347 – Platónova smrt – odchází /neví se přesně proč/ z Akademie do Assu u ostrova Lesbos

 

Hermyas – vládne v oblasti Assu – důvěrný přítel Aristotela.

(řekové – pohyblivý začátek roku cca 15.července)

Antipatros – 2.velký přítel z dětství – místokrál řecký (vládne z pověření Alexandra)

 

Ar. škola – Lytheon – okrsek Athen zasvěcený to Apollon (ochance před vlky)

  -dopoledne věda pro uzavřený kruh členů školy; odpoledne: veřejné přednášky pro veřejnost-v podobě mýthů

 

- po smrti Alexandra se Ar. stává hromosvodem proti makedonského hněvu – chystá se proti němu proces – obvinění se vznáší z důvodu, že Aristotles zavádí nové božstva /nechal stavět sochy svým přátelům a snad i sobě/ na to Ar. nehodlá čekat a raději volí útěk na statek, který zdědil po své matce v Chalkidy – tam očekávaje brzký návrat do Athén pravděpodobně značně duševně strádající umírá /po 1 roce/ na žaludeční chorobu.

 

-3 měsíce po smrti Ar. Antipatros opětovně poráží Řeky a opětovně se ujímá trůnu, Ar. získává věhlas /bohužel pro samotného Ar. asi trochu pozdě/ - vládne asi po tři léta, poté jeho místo zaujímá jeho syn Kasandros /v této době je celá oblast v krizi, nastává vleklé období bojů o Alexandrovo dědictví/ - Kasandros je velkým obdivovatelem filosofie, proto Lykheum je v rozkvětu vede ho  Theofrastos – přítel Ar. /Theofrastos je zatčen v době, kdy Kasandros opouští Athény z důvodu válečné výpravy, poté co se k údivu Athéňanů opětovně vrací je s omluvou, že to vše bylo jedno velké nedopatření, propuštěn/ -ve škole drží Ar. ducha

 

dalším scholárem ve škole je ctihodný Stratón – věnuje se především fyzice /novověkého rázu/

 

poté následuje postupný úpadek peripatické školy /peripatetická škola – dle Mráze: peripaqein = procházet se – přednášelo se během přednášky; peripaJoV - místo určené k procházkám – tedy vyučovalo se na kolonádě.

 

Prameny o životě Aristotela:

a)      Díogenés Laertios: „Životy, názory a výroky proslulých filosofů“

b)      Timotheos Athénský

-antipatie k osobě Ar. – vykresluje ho co by marnotratníka s vadou v řeči

      c) Hermikos /nebo Hermihos/ ze Smirny Peripathetik : Ar. vykresluje jako skromného

            člověka a dobrého přítele

 

Ar. v očích jeho mistra:

„Aristoteles potřebuje opratě, zatímco Xenokratés ostruhy“

 

následovala pasáž o rozdílech těchto dvou velikánů, vynechávám, nebylo řečeno nic převratného.

 

Ar. spisy:

 

Ar. začíná psát krátké práce nedlouho potom co přišel do Akademie, díla čistě v duchu Platónském. Asi kolem r.335 začíná psát teprve díla odklánějící se od Platóna.

O této části života Ar. je známo jen velice málo, každopádně velká část jeho spisů byla určena čistě pro vnitřní potřebu školy /odtud pravděpodobně zvěsti, Ar. filosofie je natolik obtížná, že do ní nelze proniknout/ Ar. psal pro lidi, kteří byli již uvedeni do problematiky daného problému/

 -Aristoteles pravděpodobně své jednotlivé spisy v průběhu života doplňoval- tzn. vpisoval do svých starých textů nové poznatky, aniž by na to nějakým způsobem pozdějšího čtenáře upozornil.

 

Vzniká a zaniká velké množství theorií o díle Ar. – proměna ze spekulativního filosofa v přísně racionálního přírodovědce atd. konkrétně tato domněnka se nepotvrdila, naopak se zjistilo, že i ve své pozdní fázi se aktivně věnoval spekulativní filosofii /přírodovědci mají smůlu/.

 

Jsou zprávy, že Ar. dohromady napsal na 146 spisů /Díogénes – čerpá z archivu Alexandrijské knihovny/.

 

po smrti Ar. se dědicem všech jeho spisů stává  Theofrastos, po něm vše dědí Neleus, není filosofem, ponechává si pouze spisy, které jsou psány Ar. rukou – poté tyto rukopisy náhle mizí ze světa, předpokládá se, že byly převezeny na Kypr odkud byly později převezeny do Alexandrijské knihovny.

Neleus pravděpodobně spisy ukrývá na statku ve Skipseu – důvod: 1)neustále boje v oblasti

2) Alexandrijská knihovna ve snaze získat vše cenné do svých archivů se nebrání žádným praktikám, začíná obchodní nabídkou a pakliže neuspěje, nastupují tvrdší praktiky – loupeže i vraždy – proto ukrývá spisy snad i ve sklepě, kde setrvají 200 let a až poté vycházejí na světlo  - do r.50(+) jsou známy sp. které psal Ar. pouze pro veřejnost – především pak spisy platónské.

/formou skladování pergamenů známe délku jednotlivých spisů /pergameny se ukládaly do kožených tub, které měly jednotné rozměry, tedy 1 tuba = 30str. našeho typu stránkování/

 

Theofrastos je nadále v podezření, že sám používal spisů Aristotela a dokonce, že do nich sám vpisoval své poznatky, ale pravděpodobně tomu tak nebude, protože co by jeho přítel zachovával úctu k jeho dílu a tedy ho zachovával v nedotčeném stavu.

 

po době co byly spisy uschovány, jsou nalezeny bohatým Athéňanem (již v období římské okupace) r.105 jsou texty nalezeny  a Apellykon chce vydat souborné vydání Ar. díla – klasickou cestou tedy předá originál firmě, která „zaměstnává“ skupinu gramotných otroků, kteří text opisují dle diktátu /množství nepřesností/

-Apellyon sám zřejmě zasahoval do originálu

 

Římsko – Punské války: následkem této války jsou Athény obléhány,následně zpustošeny – mnoho Athéňanů je povražděno,mezi nimi i Apellyon – Římané odváží vše cenné do Říma. Mezi kořistí i Ar. spisy. To prosazuje Lukulus logista římských armád a velký obdivovatel řecké kultury a filosofie – v Římě chce vydat souborné vydání Ar. jako dozor k vydání přibral k ukořistěným spisům též pár řeckých vzdělanců

 

Cicero si stěžuje, že nové Ar. spisy, jsou odlišné od těch které znal doposud a že je z toho důvodu značně zmaten /předtím znal Ar. co by Platonika/

 

/pouze první dvě hodiny/

 

19.10.2004

 

Etika Nikomachova 10 knih

Etika Eudemova 7 knih

Magna Moralia 2 knihy