Hlav.str. Buddhismus Filosofie Aktuality Diskusní fórum Odkazy

FILÓN

ALEXANDRIJSKÝ

 Vypracoval: Jakub Nevrkla /2003/

 

Historický kontext

 

  Alexandrie založena kolem r. 331B.C. Alexandrem Velikým se po úpadku Athén stává centrem helénistické kultury. Po smrti Alexandra a nástupu Ptolemájovců na egyptský trůn se Alexandrie stala cílem emigrace mnoha židů z Palestiny. V době Filóna žilo v této metropoli kolem jednoho milionu obyvatel (z toho pouze 300tis. svobodných, zbytek nesvobodní a otroci), včetně největší židovské komunity, mimo území Syropalestiny. Židé v Alexandrijské diaspoře již dlouhou dobu nepoužívají k domluvě hebrejštinu, ale řečtinu. Hebrejská Bible je jim k dispozici v řeckém překladu. Na popud Ptolemaia II., který chtěl pro velkou městskou knihovnu získat též překlad hebrejské Tóry, vyslal  dvaasedmdesátihlavé poselstvo do Jeruzalému. Odpovědí mu bylo 72 překladatelů, kteří po dobu 72 dnů na sobě nezávisle překládali text Tóry do řečtiny. Rozmezí let 15-20 B.C. až 50 C.E., tedy období života Filóna, bylo pro západní civilizaci období klíčové. Filón zažil éru panovaní Augusta, Tibéria, Caliguly a pravděpodobně též období Claudia. Byl současníkem Krista, Senecy a svatého Pavla. V prvním století našeho letopočtu nastala situace, kdy se židovská kultura v jinak pořečtěném prostředí musela sama sebe uchránit před ztrátou své identity. Bylo tedy nutné vyrovnání mezi učením Mojžíšovým a učením řeckých filosofů. 

 

Život

 

  Filón se narodil mezi léty 15-20 B.C. a zemřel cca 50 C.E.. Na jediném, na čem se všichni shodnou, je to, že jeho život je zahalen temnotou. S určitostí je známo, že jeho rodina zastávala v tamnější židovské komunitě elitní postavení. Jedenkrát za svůj život vykonal pouť do Jeruzaléma, kde navštívil chrám. Jeho bratr Alexandr byl významný římský úředník, který byl odpovědný za výběr daní za zboží dovezeného do Egypta. Byl to také pravděpodobně on, kdo zapojil Filöna do politiky. Filón se aktivně zapojil do politického dění. Především pak během krize, kdy r.38 na popud Egyptského prefekta vzplanul v Alexandrii pogrom. Filón byl, reakcí na tento stav, vyslán v čele poselství do Říma za císařem Caligulou. Tuto cestu zachytil ve dvou dílech In Flaccum a Legatio ad Gaium. Filoń v našem prostředí je znám především jako Alexandrijský, též je často jmenován jako Filón Judský nebo Filón Žid a nesmím zde opomenout též možné označení jako Filón Křesťan. Osoba Filóna se v rámci dějin filosofie zařazuje do tzv. střední platónské školy.  

 

 

Filónovo pojetí filosofie

 

  Filón nebyl originálním myslitelem, v mystickém či alegorickém výkladu textů ho předešlo mnoho jiných, především pak jeho rodák Aristobúlos. Etickou doktrínu přejímá od pozdních stoiků, doktrínu o stvoření o idejích přejímá od Platóna, kterého nazývá nejsvatějším Plató. Jeho největším přínosem bylo vytvoření synteze řecké racionalistické filosofie a striktního židovského mýtu. Žádný ze starých filosofů však podle něj nebyl vlastním tvůrcem svého systému filosofie, ale pouze dle svých schopností interpretovali učení, které vyzvěděli od Mojžíše, jediného zřícího skutečné pravdy, kterou získal od Boha ve formě zjevení. Proto tedy se Filón ujímá úkolu znovu vyložit pět knih Mojžíšových, čímž se do jisté míry zařadil do stejné roviny jako Mojžíš. Knihy Mojžíšovy jsou-li čteny slovo od slova, nevydávají pravdu, ale pouhá slova útěchy, která jsou určeny pro nezasvěcené. Filón považuje Mojžíše za jediného autora Tóry, její historický obsah chápe ve smyslu kódování a tedy její doslovný obsah jako vedlejší. Tak vnáší obsah řecké filosofie do židovského učení a je tvůrcem nového směru theosofie, což bylo základem pro rodící se křesťanství. Křesťanstvím bylo též učení Filóna uchováno pro dnešek. V židovství se jeho spekulativní filosofie neuchytila. Odkaz Filónův byl též přijat v mnohem později vznikajícím Islámském učení. Filón z Alexandrie se tedy může zařadit jako první v řadě církevních otců[1].   

 

 

Dílo a jeho klasifikace

 

  Filónovo dílo dosahuje úctyhodných rozměrů, dohromady napsal 48 děl, která se téměř všechna dochovala v klasické řečtině. Pouze devět knih bylo v originálu ztraceno a dochovaly se pouze v aramejském překladu z 6.stol. C.E..

Dílo se dá rozdělit do tří skupin:

1)     exegetické texty

2)     historicko apologetické texty

3)     filosofické pojednání

 

Za uchování celého díla vděčíme Origenovi, který celé dílo převezl z Alexandrie do Caesaree v Palestině, kde se uchovalo. Z velkého množství nálezů, překladů z díla Filóna lze usuzovat na velkou popularitu jeho díla v prostředí raně křesťanských vzdělanců. Židovské prostředí začalo ztrácet učení tohoto eklektického myslitele v momentě, kdy se židovstvo shodlo na definitivní a jedině platné podobě Pentateuchu. Vyhrál Pentateuch v hebrejském překladu, Septuaginta byla odsouzena jako zavrženíhodná /s tím i celá helénistická kultura/. I když mnoho židů ještě i nadále používalo Septuagintu, dílo Filóna, tak pevně zasazené, naroubované v helénistické kultuře nutně ztratilo punc vhodnosti pro další čtení.          

 

Doktrína stvoření

 

  Doktríně stvoření věnuje Filón ústřední postavení ve svém díle. K vysvětlení a popisu stvoření využije co by základu pro svou práci Platónova Timaeuse. Jako první Bůh vytvoří jakýsi plán či archetyp všeho budoucího stvoření. Potom Logos, který je nedílnou Boží součástí, avšak úmyslně Bohem stvořenou, zformuje veškerý hmotný kosmos a v něm pak zůstává co by Boží element. Důležité je vyzdvihnout, že Logos tvoří svět z ničeho, tedy dle doktríny creatio ex nihilo. Filón tedy popírá Aristotelské tvrzení, že svět je zde od věčnosti. Předpokládá podobně jako Proclus, že věčnost světa je v jeho neustálé proměně, v neustálém vyvstávání do bytí. Není mu však určeno dosáhnou plného bytí.   

  Stvoření člověka pojímá dle dvou zpráv v genesi jako dva akty Boží. V prvním stvoření Bůh vytvořil člověka v podobě ryzí mysli[2] bez možnosti smyslového vnímání. Ve druhém pak zformoval člověka z hlíny a vdechl mu život. Tohoto pozemšťana obdařil duší, která se skládá ze dvou částí racionální a iracionální. Racionální část zastupuje Adam a iracionální část Eva. Iracionální prvek v Božském racionálním značí nebezpečí a možnost zhouby, též ale jedinou možnost jednotného poznání veškerého Božského stvoření. Konečná převaha Evy nad Adamem, iracionality nad racionalismem, vedlo k nemožnosti dalšího pobytu v ráji a propadnutí smrti.

 

Pojetí člověka a etiky

 

  Člověk dle Filóna zastává jedinečné postavení mezi ostatními živými stvořeními a to z toho důvodu, že je obdařen částí Božského Logu[3], díky němuž je mu umožněno poznávat Boha a jeho dílo. Nejvyšším úkolem člověka je se co nejvíce přiblížit Bohu. Toto úsilí, které je dle Filóna v lidských mezích uskutečnitelné,se dá dosáhnout zřeknutím se všeho „iracionálního“. Jinými slovy, oprostit se od veškerých rušivých vlivů hmotného světa, včetně veškerých pohlavních aktivit. To by mělo vést k ideálním podmínkám, co Filón určil jako první co by měl člověk učinit před tím než obrátí svou pozornost k Bohu. Poznání sama sebe, poznání svého Adama i své Evy umožňuje nezkreslený pohled na nicotu stvořené bytosti. Když člověk pozná sám sebe, propadne zoufalství sám nad sebou a toto zoufalství přivede člověka k poznání nejvyššího plného bytí, poznání Boha. Toto zastává přední místo v úloze člověka, protože dle Filóna není možné Boha uctít v žádném kamenném chrámu, ale jediným místem, kde je možno Boha uctít a dokonce se s ním setkat je duše. Proto by jí měla být věnována nejlepší péče. Duše je tedy Filónem chápána jako stánek Boží. K jemu zdárnému vybudování Filón zadává pevný plán. Ten se podobá ideálu stoického mudrce. Titul hodný pro člověka podle Filóna je „otrok Boží“ a tento titul je cennější než svoboda, bohatství i moc“ – člověk si musí být neustále vědom, že mu na světě nikdy nic nemůže patřit, že vše je v moci Boha. Člověk je na zemi dočasným hostem, cizincem“ (De cherubim, 102-107, 121)[4]   

Filónava cesta je tedy cesta askeze. Pohrdá materiálním světem a fyzickým tělem. Tělo bylo pro F. to samé co pro Platóna,„zlé a mrtvé“, špatné od přírody a spiklenecké proti duši. Toto je však chápáno ve smyslu nezbytného zla, které nutně provází lidskou existenci. Z toho důvodu se Filón vyvaroval úplného zřeknutí se fyzické existence. Jde o cestu středu. Filón A. ve svém díle rozeznává dva typy lidí

a)     ti, kteří žijí krví /plasma ghV/, tzv. milovníci těla /filoi swmatoV/

b)      ti jenž žijí dechem božského rozumu /yuchV etairoi

  Úplného naplnění, plného štěstí[5] je člověk schopen dosáhnout po zřeknutí se všech světských věcí. Toto štěstí však danému jednotlivci nekonečněkrát zkompenzuje onu ztrátu světských potěšení. Filón vycházeje ze stoického ideálu považuje každého člověka za schopného této nesnadné cesty, jen málo kterému se to však opravdu podaří. Sám sebe za toho jedince považuje a dokonce podává vlastní svědectví o možnosti spojení s Bohem. Jeho duchovní život však musel ustoupit politické úloze, ke které byl vyzván svou obcí. 

  Filónovou vizí asketického života se inspirovalo budoucí křesťanské klášterní hnutí.

 

Vyrovnání se zázraky

 

  Hlavním pravidlem Filóna v této otázce bylo, že s Bohem je vše možné. Což ovšem neznamená, že by Hospodin konal mimo přirozený zákon věcí, nebo mimo jeho vlastní přirozenost[6]. Filón považuje zázraky za normální projevy přírody. Biblické zázraky vysvětloval ve shodě s normálními přírodními jevy. Například zázrak při Rudém moři charakterizoval jako mocný projev přídní síly, pohlcení světa temnotou jako totální zatmění atd. Opět nic nového, o něco podobného se již pokoušeli stoikové. Ti se pokoušeli vysvětlit zázraky jako něco, co proniklo z období chaosu do současnosti. Filón považoval zázraky za součást věčného modelu Logu, stále činného ve světě.

 

Bůh v pojetí Filónovi theosofie

 

  Filón Boha považuje za nejvyšší jsoucno možného bytí (to on). Tedy zcela v souladu s Platónem. Hospodin je nepoznatelný, na rozdíl od člověka je naprosto jednotný, jednoduchý, tedy prost jakéhokoli vnitřního či vnějšího omezení. Z čehož vyplývá, že Bohu nemůže být připsána žádná podoba, jméno, forma či vlastnost. Boha lze „vymezit“ pouze popisem jeho vlastností. Filón používá tyto připodobnění:

a)     egw eimi o wn - “jsem který jsem“

b)      o wn               - jsoucí.

 To znamená, že lidským racionálním rozumem pracujícím v systému kategorií a pojmů je nepoznatelný. Nelze ho poznat rozumem. Bohu se lze přiblížit jedině skrze mlčenlivou duchovní kontemplací, oproštěnou od všech smyslových vjemů. Jakákoli zkušenost vyplývající z kontaktu s Boží jednotou je nesdělitelná, je mimo rámec možností lidské mysli, natož pak řeči předat dál tuto zkušenost. Filón u Boha rozlišuje dvě základní síly

a)     dunamiV poihtikh - tvůrčí aspekt Boží dunamiV, označována pojmem - Bůh

b)      dunamiV basilikh - vládnoucí, trestající síla, označována pojmem – Pán[7].

 Filón  proměňuje židovského mytického Boha na nejvyšší formu bytí. Tímto „pořečtěním“ umožňuje prosazení židovského, později křesťanského Boha v silně zhelenisované společnosti.

  Bůh o kterém Filón psal, kterého uctíval však nebyl povahy principu, hybatele, prvotní příčiny. Filónův Bůh není bohem filosofickým, i přes silný helénistický vliv zůstal Filón věrný Bohu Židovskému, který prostřednictvím Logu promlouval k Mojžíšovi a vyvedl lid Israelský z Egypta.     

 

Vymezení Logu 

 

  Pro vymezení Božského Logu Filón využil ponejvíce stoického pojetí Logu. Částečně pak čerpal též z pojetí Platónova Demiurga. Dle stoiků je svět jedinou živou bytostí, kterou vzájemně spojuje a harmonizuje působením „souvislého božského dechu“ Logu. Logos je vrcholnou formou rozumu v kosmu, tento rozumový prvek je nedílnou součástí všeho stvořeného. Ne však stejnou měrou. Do některých částí proniká více, do některých méně. Záleží na jejich niterném složení a schopnosti absorbování rozumového prvku. Podle Filóna Logos je poutem všech věcí a vše naplňuje svým Božským bytím. Od Platóna si vypůjčil postavu Demiurga, který Logu propůjčil svou roli tvořitelského nástroje Božího. Je jeho prvním aktem stvoření. Je jakousi druhou individualitou v jednom Bohu. V Filónově pojetí je Logos transcendentálně antropomorfická bytost, plnící úlohu prostředníka mezi Bohem a člověkem. Logos má svůj počátek v Bohu a má tedy též věčnou povahu. Logos je více než kvalita, síla nebo charakteristika Boha, je jsoucnem jsoucna, idea idejí[8]. Logos je jakýmsi předznačením pozdějšího filosofického pojetí Ježíše Krista. Již půl století po Filónově formulaci pojmu Logu, se Jan Evangelista zhošťuje Logu a ztotožňuje ho s postavou Ježíše Krista.

 

Philón v očích následovníků

 

  Po dlouhou dobu byl Filón zařazován do řady řeckých velikánu Platóna a Aristotela. „V očích prvních církevních otců stává se Filón řeckým filosofem par exellence…..“[9].  Současný pohled na Filóna a jeho dílo je spíše negativní. „Filónovo dílo je chápáno jako typický produkt eklektického ducha helenistické filosofie, jako specifický druh filosofického manuálu, postrádajícího jakoukoli originální myšlenku, která by svědčila o autorově osobní filosofické zkušenosti.“[10]. Osobního názoru se  na tomto místě radši pozdržím, neboť jsem se prozatím neseznámil s dílem Filóna přímo od Filóna, ale pouze zprostředkovaně.

 

 Filónovo dílo:

 De Abrahamo;
 De Aeternitate Mundi;
 De Agricultura;
 De Animalibus;
 De Cherubim;
 De Confusione Linguarum;
 De Congressu Eruditionis Gratia;
 De Vita Contemplativa;
 De Decalogo;
 Quod Deterius Potiori Insidiari Soleat;
 Quod Deus Sit Immutabilis;
 De Ebrietate;
 In Flaccum;
 De Fuga et Inventione;
 De Gigantibus;
 Quis Rerum Divinarum Heres Sit;
 Hypothetica;
 De Josepho;
 Legum Allegoriarum;
 Legatio ad Gaium;
 De Migratione Abrahami;
 De Mutatione Nominum;
 De Opificio Mundi;
 De Plantatione;
 De Posteritate Caini;
 De Praemiis et Poenis;
 Quod Omnis Probus Liber Sit;
 De Providentia;
 Quaestiones et Solutiones in Exodum;
 Quaestiones et Solutiones in Genesim;
 De Sacrificiis Abelis et Caini;
 De Sobrietate;
 De Somniis;
 De Specialibus Legibus;
 De Virtutibus.

 

 

The Greek texts of Philo's works:

Philonis Judaei Opera Omnia. Textus editus ad fidem optimarum editionum. (Lipsiae:
Sumptibus E.B.  Schwickerti, 1828-1829), Vol. 1-6.

Philonis Alexandrini Opera Quae Supersunt. Ediderunt Leopoldus Cohn et Paulus
Wendland (Berolini: Typis et impensis Georgii Reimeri/ Walther de Gruyter & Co.,
MDCCCLXXXXVI – MCMXXX, reprinted in 1962). Vols. 1-7.

 

 

Použitá literatura:

 

Dějiny filosofie svazek 4 – Filosofie pozdní antiky / OIKOYMENH 2002, příspěvek H. Chadwicka

 

Dějiny filosofie, I. Starověk a středověk – Emanuel Rádl / Praha 1998

 

Encyklopedie mystiky – Mircea Eliade / Argo 2000

 

Logos a pneuma – Miroslav Šedina, úvodní studie ke knize Filón Alexandrijský / OIKOYMENH 2001

 

Středověká filosofie – Alain de Libera /OIKOYMENH 2001

 

Ze světa starého zákona – Miloš Bič / Kalich 1986

 

Internet:

http://www.newadvent.org/fathers/

http://www.hum.huji.ac.il/dinur/Internetresources/historyresources/hebsecond_temple.htm

http://www.utm.edu/research/iep/p/philo.htm

http://www.torreys.org/bible/philopag.html

http://www.earlychristianwritings.com/yonge/index.htmlhttp://www.utm.edu/research/iep/ 


 

[1] Dle Michel Aubineau.

[2] Člověk nebeský – „netělesná idea“ – noetická pečeť – vzor pro budoucí výrobu Adama. Nebeský člověk není mužem ani ženou – Filón mu propůjčuje háv Platónského androgina.

[3] Svobodnou vůlí, což do stvoření člověka byla vlastnost výsadně Boha.

[4] Citováno z Encyklopedie mystiky-Mircea Eliade/ Argo 2000

[5] „neboť Bůh je hranicí veškeré blaženosti“

[6] „neboť jedině on má sílu činit dobré i zlé, chce však jen dobré“

[7] Bůh/Pán - jde o sféry chápání Boha. Pro některé lidi, kteří žijí plně v zajetí země a jsou tedy neschopni jakékoli filosofické kontemplace, nejsou s to chápat Boha jinak než jako soudce a pána. Naopak lidé hlubších rozumových vlastností /větší mírou obdarováni Božským Logem/ chápou Boha v rámci jeho nekonečné dobroty a tvořivé síly.

[8] Filónem je Logos někdy označován jako „matka a vůle veškerenstva“.

[9] Filón Alexandrijský 2001, úvodní studie str.11

[10] tamtéž

Hlavní strana