Hlav.str. Buddhismus Filosofie Aktuality Diskusní fórum Odkazy

Anaxagorás

 

  Dohromady byly všechny věci, neomezené i co do množství i co do malosti, neboť i malost byla neomezena. A když bylo všechno dohromady, nebylo nic zřetelné pro malost; neboť jsou největší ve vesmíru jak co do množství, tak co do velikosti.

Zl. B 1 ze Simplikia

 

  Vždyť vzduch i ether se odlučují od obklopující mnohosti a toto obklopující je neomezené co do množství.

Zl. B 2 z uv. spis.

 

  Neboť ani u malého není nic nejmenšího, nýbrž vždy je něco menšího, ježto jsoucí nemůže nebýt. Ale také nad veliké je vždy něco většího a to je rovné malému co do množství; sama o sobě je pak každá věc i velká i malá.

Zl. B 3 z uv. spis.

 

  O vznikání a zanikání nemluví Řekové správně, neboť žádná věc nevzniká a nezaniká, nýbrž se směšuje a rozlučuje ze jsoucích věcí. A tak by správně nazývali vznikání směšováním a zanikání rozlučováním.

Zl. B 17 z uv. spis.

 

  V každé věci je obsažena část každé věci kromě ducha, v některých je však též duch.

Zl. B 11 z uv. spis.

 

  Ostatní věci mají podíl ve všem, avšak duch je neomezený, samovládný a není smíšen s žádnou věcí, nýbrž je sám o sobě. Neboť kdyby nebyl o sobě a byl by smíšen a něčím jiným, měl by podíl ve všech věcech, i kdyby byl smíšen jen s některou, neboť v každé věci je obsažena část každé věci, jak jsem řekl dříve. A přimíšené věci by mu bránily, že by nad ničím nevládl tak, jako je-li sám o sobě. Jeť nejjemnější ze všech věcí a nejčistší, má o všem všechno poznaní a má největší sílu. A co má duši, i větší i menší bytosti, nade všemi vládne duch. Duch také ovládl všechno otáčení, takže vůbec vzniklo otáčení. A nejprve se počalo otáčení na malém místě, pak se více šíří a bude se šířit ještě více. A co se mísí, co se odlučuje a co se rozlučuje, vše poznal duch. A jaké mělo vše být j jaké bylo, co nyní již není, a cokoli je nyní a jaké to bude, všechno uspořádal duch i toto otáčení, kterým se nyní otáčejí hvězdy, slunce, měsíc i odlučující se vzduch a ether. A právě tímto otáčením bylo způsobeno odlučování: odlučuje se od řídkého husté, od chladného teplé, od temného světlé a od vlhkého suché. A je mnoho částí mnoha věcí, ale úplně se nic neodlučuje ani od sebe nerozlučuje, kromě ducha. Všechen duch pak je sobě podobný i větší i menší, jiného však nic není ničemu podobno, nýbrž čeho jeho v něčem nejvíce, to,  jsou nejzjevnější, je a bylo jednotlivou věcí.

Zl. B 12 z uv. spis.

 

  A jakmile počal duch hýbat věcmi, odlučoval se ode všeho, co se hýbalo a čím duch pohnul, vše to se rozloučilo. Když pak se věci hýbaly a rozlučovaly, působilo otáčení ještě mnohem větší rozlučování.

Zl. B 13 z uv. spis

 

  Duch pak, který je věčně, je jistě i nyní tam, kde je vše ostatní, v obklopujícím množství a v tom, co se vylučováním připojilo i co se odloučilo.

Zl. B 14 z uv. spis.

 

  Je-li tomu tak, třeba se domnívat, že je obsaženo ve všem slučujícím se mnoho rozmanitého a semena všech věcí, mající rozmanité tvary, barvy i chuti. A že spojením vznikli také lidé i ostatní tvorové mající duši, že lidé mají obydlená města i obdělaná role, jako je to u nás, že mají slunce, měsíc i ostatní hvězdy, jako je to u nás, a že jim země rodí mnoho rozmanitého, z čeho oni snášejí nejužitečnější do příbytku a pak užívají. Toto tedy pravím o odlučování, že nejen u nás nastalo odlučování, nýbrž i jinde.

  Avšak dříve než se to odloučilo, zatím co byly všechny věci pohromadě, nebyla zřetelná ani žádná barva, neboť tomu bránilo smíšení všech věcí, vlhka a sucha, tepla a chladna, světla a tmy, a bylo v tom též mnoho země i semena nesčíslná počtem a navzájem nijak se nepodobající. Vždyť ani z ostatních věcí se nepodobá žádná druhé. Je-li tomu tak, třeba se domnívat, že jsou ve všem obsaženy všechny věci.

Zl. B 4 z uv. spis.

 

  ... když se tyto věci takto otáčejí a odlučují působením síly a rychlosti. Sílu pak působí rychlost a jejich rychlost se nepodobá co do rychlosti žádné z věcí nyní jsoucích u lidí, nýbrž je to zcela mnohonásobná rychlost.

Zl. B 9 z uv. spis.

 

  Neboť jak by mohl vzniknout z nevlasu vlas a maso z nemasa?

Zl. B 10 ze scholií k Řehoři Naz.

 

  Když se to takto rozloučilo, je nutno uznávat, že všechno není o nic méně ani více – neboť není možno, aby bylo více než všechno -, ale že je všechno stále stejně.

Zl. B 5 ze Simplikia

 

  A ježto je stejně dílů velikého i malého, je i tak ve všem všechno a není možná odloučenost, nýbrž všechno má podíl ve všem. A ježto nemůže být nejmenší věc, nemůže se oddělit ani osamostatnit, nýbrž jako na počátku, tak i nyní musí být vše dohromady. Ve všem pak je mnoho věcí a je stejné množství vylučovaného ve větších i v menších věcech.

Zl. B 6 z uv. spis.

 

  Slunce vkládá do měsíce jas.

Zl. B 18 z Plutarcha

 

  Pro jejich (smyslů) slabost nejsme s to, abychom rozsuzovali pravdu.

Zl. B 21 ze Sexta

 

  Viděním nezjevného je zjevné.

Zl. B 21a ze Sexta aj.

 

  ... užíváme vlastní zkušenosti, paměti, znalosti i uměné...

Zl. B 21b z Plutarcha

 

  Anaxagorás říká, že z toho, co se děje, neděje se nic osudem, nýbrž že je to prázdné jméno.

Zl. A 66 z Alexandra

 

  Anaxagorás praví, že se neomezeno samo podpírá, a to proto, že je v sobě v samém, neboť nic jiného je neobklopuje, takže kde něco je, tam je to od přírody.

Zl. A 50 z Aristotela

 

  Anaxagorás pokládá za prvky stejnorodé46) Vl. „stejnodílné“ (homoimerés) věci, jako kost, maso, míchu, a z ostatních to, čeho část má stejné jméno s celkem.

Zl. A 46 z uv. spis.

 

  Anaxagorás... říká, že je neomezený počet počátků. Neboť praví, že téměř všechny stejnorodé částky, jako voda nebo oheň, tak vznikají a zanikají jenom slučováním a rozlučováním a že jinak ani nevznikají ani nezanikají, nýbrž věcně trvají.

Zl. A 43 z uv. spis.

 

  Anaxagorás... pokládá za prvky stejnorodé částky, jako např. maso, kost a každou takovou věc. Vzduch a oheň pokládá za směsi všech těchto i všech ostatních semen, neboť jeden i druhý je spojen ze všech neviditelných stejnorodých věcí. Proto z nich také všechno vzniká; oheň a ether nazývá totiž Anaxagorás stejně.

Zl. A 43 z uv. spis.

 

  Anaxagorás praví, že při rozlučování nekonečna směřují k sobě příbuzné věci, a cokoli bylo ve vesmíru zlato, stává se zlatem, cokoli země, zemí; podobně i každá z ostatních věcí, ježto nevznikají, nýbrž byly již dříve.

Zl. A 41 ze Simplikia

 

  (Anaxagorás říkal, že) jsou v témže semeni vlasy, nehty, žíly i tepny, svaly i kosti, že jsou neviditelný pro nepatrnost částí, ale za růstu se pozvolna rozlučují... Hlásal to nejen o tělech, nýbrž i o barvách, že je totiž v bílém černé a bílé v černém. A totéž tvrdil o vahách; domníval se, že je v těžkém přimíseno lehké a k tomu zas ono.

Zl. B 10 ze scholií k Řehoři Naz.

 

  Proti tomu, že je sníh bílý, namítal Anaxagorás, že je sníh sražená voda, voda je černá a sníh je tedy černý.

Zl. A 97 ze Sexta

 

  (Podle Anaxagory) používáme jednoduché a stejnorodé potravy, chleba a vody, a z ní se živý vlas, žíla, tepna, maso, svaly, kosti i ostatní části. Proto je třeba uznávat, že jsou v požívané potravě všechny věci a že vše roste z těchto věcí. V oné potravě jsou tedy částky tvořící krev, svaly, kosti i ostatní, ale tyto částky lze poznat jen rozumem.

Zl. A 46 z Aetia

 

  Anaxagorás praví zcela důsledně, že z potraviny přistupuje maso k masu.

Aristotelés, De gen. an. I 18

 

  Snažíce se dokázat (Anaxagorás aj.), že není prázdna..., dovozují, že vzduch je něco, a to tím způsobem, že stlačují měchy a ukazují, že vzduch je silný, a zachycují jej do násosek.

Zl. A 68 z Aristotela

 

  Anaxagorás psal v žaláři o kvadratuře kruhu.

Zl. A 38 z Plutarcha

 

  Anaxagorás pravil ..., že má země plochý tvar a vznáší se pro svou velikost i proto, že není žádného prázdna a že vzduch, jsa velmi silný, nese vznášející se zemi. Pokud se týče vlhkosti na zemi, vzniklo moře jednak z vod na zemi, jejichž vypařováním tak zůstalo, jednak ze stékajících řek. Řeky pocházejí jednak z dešťů, jednak z vod v zemi, neboť je dutá a má vodu v svých dutinách. Nil pak stoupá v létě, ježto do něho stékající vody ze sněhu na severu. Slunce, měsíc a všechny hvězdy jsou rozžhavené kameny uchvácené otáčením etheru. Pod hvězdami se spolu se sluncem a měsícem otáčejí jakási nám neviditelná tělesa. Teplo hvězd necítíme pro jejich velkou vzdálenost od země a nejsou tak teplé jako slunce, ježto zaujímají chladnější končinu. Měsíc je pod sluncem blíže k nám. Slunce přesahuje svou velikostí Peloponés. Měsíc nemá vlastního světla, nýbrž je má od slunce. Dráha hvězd jde pod zemí. Zatmění měsíce nastává, když se země a někdy též tělesa pod měsícem stavějí v cestu, a zatmění slunce nastává za novoluní, když se staví v cestu měsíc. Slunce i měsíc se obracejí na své dráze, ježto jsou zpět zaháněny vzduchem, ale měsíc se častěji obrací, poněvadž nemůže přemoci chladný vzduch. ... Říkal, že měsíc má ráz země a že má na sobě roviny i rokliny. Mléčná dráha je odrazem světla hvězd, které nejsou ozařovány sluncem. Létavice vznikají pohybem pólu jako odskakující jiskry. Větry vznikají tím, že slunce zřeďuje vzduch a jeho rozpálené částky vystupují k pólu a jsou zas unášeny zpět. Hromy a blesky vznikají teplem padajícím do mraků. Zemětřesení vzniká tím, že hoření vzduchu padá do vzduchu pod zemí, neboť hýbá-li se ten, otřásá se též země jím nesená. Živočichové původně povstali ve vlhku, potom pak jedni z druhých: samci vznikají, když se vyloučí símě z pravé strany samcovy a ulpí na pravé straně dělohy, samice pak vznikají naopak.

Zl. A 42 z Hippolyta

 

  Proč se lépe slyší v noci než ve dne? Zdaž proto, jak říká Anaxagorás, že ve dne syčí a hučí vzduch oteplovaný sluncem kdežto v noci je klidný, poněvadž přestalo teplo?

Zl. A 74 z Pseudoaristotelových Problémů

 

  Anaxagorás pravil, že jsou na měsíci příbytky... Hvězdy se původně pohybovaly jakoby po klenbě, takže se vždy objevoval pól nad temenem země, později se však naklonil.

Zl. A 1 z Diogena

 

  Anaxagorás učí, že duha je obrazem sluneční záře od hustého mraku a že stojí vždy naproti nebeskému tělesu, které ji odráží.

Zl. A 86 z Aetia

 

  Anaxagorás říká, že vzduch obsahuje semena všeho a že ta, jsou-li snesena do vody, rodí rostliny.

Zl A 117 z Theofrasta

 

  Anaxagorás... učil, že živočichové vznikli ze semen padajících s oblohy na zem.

Zl. A 113 z Eirénaia

 

  Anaxagorás soudí, že se v zárodku nejprve tvoří mozek, odkud vycházejí všechny smysly.

Zl. A 108 z Censorina

 

  Anaxagorás učí, že se vnímání děje opakem, neboť stejné nepůsobí na stejné, a pokouší se probrat jednotlivé smysly. Nuže vidíme obrazem předmětu v zornici a obraz se nevytváří v tom, co má stejnou barvu, nýbrž v tom, co má různou. U většiny živočichů nastává tato různost barvy za dne, u některých však v noci; proto tehdy vidí jasně. Celkem však bývá noc spíše stejné barvy s očima než den. Obraz vzniká ve dne i proto, že světlo přispívá k vytvoření obrazu a že se silná barva vždy více obráží v druhé.

  Stejným způsobem rozlišuje předměty hmat a chuť, neboť co je stejně teplé nebo stejně chladné, ani nezahřívá, ani neochlazuje, přiblíží-li se k něčemu, a sladké i kyselé nepoznáváme jím samým, nýbrž teplým poznáváme chladné, slaným pitném a kyselým sladké vždy podle toho, čeho máme málo, neboť všechno, jak říká, je v nás. Právě tak čicháme i slyšíme: čicháme spolu s vdechováním a slyšíme tím, že zvuk proniká až do mozku, neboť kost, která jej objímá, je dutá a do ní vpadá zvuk.

  Každé vnímání je bolestné; souhlasí to, jak se zdá, s předpokladem, neboť vše nepodobné působí při doteku strast. Je to patrné při dlouhém trvání a při příliš silných vjemech, neboť jasné barvy a příliš silné zvuky působí bolest a nemůžeme dlouho vydržet při týchž dojmech.

  Větší živočichové více vnímají a vůbec je vnímání úměrné velikosti. Neboť kteří živočichové mají veliké, čisté a jasné oči, vidí veliké předměty a z dálky, a kteří mají malé, naopak. A podobně je to se sluncem: velicí živočichové slyší silné zvuky a zblízka. Podobně je to s čichem, neboť jemný vzduch více páchne, ježto vzduch páchne, otepluje-li se a zřeďuje-li se. A dýchá-li velký živočich, vdechuje s řídkým vzduchem též hustý vzduch, ale malý živočich jen řídký: proto velcí živočichové více čichají. Jeť zápach patrný spíše z blízka než z dálky, poněvadž je z blízka hustší, a rozptýlí-li se, je slabý. Zhruba řečeno, velicí živočichové nevnímají řídký vzduch a malí hustý.

Zl. A 92 z Theofrasta

 

  Za důkaz nespolehlivosti smyslů dává Anaxagorás pozvolnou změnu barev: kdybychom vzali dvě barvy, černou a bílou, a pak odlévali po kapkách z jedné do druhé, nebude moci zrak rozeznávat pozvolné změny, ač jsou vzhledem k přírodě skutečné.

Zl. B 21 ze Sexta

 

  Anaxagorás říká, že je člověk nejrozumnější ze všech živočichů, ježto má ruce.

Zl. A 102 z Aristotela

 

  Anaxagorás učí, že spánek vzniká únavou z tělesné činnosti – neboť je stavem tělesným, ne duševním – a že je i smrt duše, její oddělení.

Zl. A 103 z Aetia

 

  Anaxagorás Klazomenský prý říkal, že je cílem života pozorování a z něho vznikající svoboda.

Zl. A 29 z Klémenta

 

Komusi jsoucímu o tom na rozpacích a tážícímu se, proč by člověk spíše zvolil narodit se než se nenarodit, prý odpověděl: „Proto, aby spatřil oblohu a pořádek v celém světě.“

Zl. A 30 z Aristotela

 

  Anaxagorás říkal, že je dvojí učení smrti, čas před narozením a spánek.

Zl. A 34 ze Stobaia

 

  Člověku, který se rmoutil, že umírá v cizině, pravil: „Odevšad je stejný sestup do podsvětí.“

Zl. A 1 z Diogena

 

  Když mu kdosi oznámil, že mu zemřel syn, odpověděl zcela klidně: „Věděl jsem, že jsem zplodil smrtelného.“

Zl. A 33 z Galéna    

 

 Hlavní strana