Hérakleitos

!! Hérakleitos na Fysis.cz !!

 

  Tuto řeč (logos)15) Logos značí u Hérakleita řeč, její smysl i vševládný rozum. věčně jsoucí nechápou lidé, ani dokud ji neslyšeli, ani když ji uslyšeli. Neboť ač se všechno děje podle této řeči, přece se podobají nezkušeným, když se pokoušejí o taková slova a díla, jaká já vykládám, rozebíraje každé podle jeho povahy a vysvětluje, jaké jest. Avšak ostatním lidem uniká, co dělají bdíce, tak jako zapomínají, co dělají spíce.

Zl. B 1 ze Sexta

 

  Ti, kdo mluví s rozmyslem, musí se opírat o to, co je všem společné, tak jako se opírá město o zákon a mnohem pevněji. Neboť všechny lidské zákony jsou živeny jedním božským; ten vládne, kam až chce, všechno zmůže a má převahu.

Zl. B 114 ze Stobaia

 

  Je třeba řídit se společným, ale ač je rozum (logos) společný, žije většina lidí tak, jako by měli své zvláštní myšlení.

Zl. B 2 ze Sexta

 

  Hérakleitos praví, že bdící mají jeden společný svět, avšak spící se obracejí každý do svého vlastního.

Zl. B 89 z Plutarcha

 

  Společné je všem myšlení.

Zl. B 113 ze Stobaia

 

  S rozumem (logos), s nímž se stále nejvíce stýkají, jsou v rozporu, a nač denně narážejí, zdá se jim cizím.

Zl. B 72 z M. Aurélia

 

  Mnohoučenost nenaučí rozumnosti, vždyť by byla naučila Hésióda a Pythagoru, jakož i Xenofana a Hekataia. Neboť jediné jest moudré: znát myšlenku, která všechno veskrze řídí.

Zl B 40 a 41 z Diogena

 

Učitelem přemnohých je Hésiodos; jsou o něm přesvědčeni, že nejvíce ví, až neznal den a noc; vždyť je to totéž.16) Podle Hésioda (Theogonie 124) se zrodil Den z Noci.

Zl. B 57 z Hippolyta

 

  Hésiodos nevěděl, že je povaha každého dne táž.17) Hésiodos (Práce a dni 765 n.) lišil příznivé a nepříznivé dni.

Zl. B 106 z Plutarcha

 

  Povaha (věcí) se ráda skrývá.

Zl. B 123 z Themistia

 

  Vždyť ti, kdo hledají zlato, vykopávají mnoho země a málo nacházejí.

Zl. B 22 z Klémenta

 

  Co lze vidět, slyšet, poznat, tomu dávám přednost.

Zl. B 55 z Hippolyta

 

  Nesuďme ledabyle o největších věcech!

Zl. B 47 z Diogena

 

  Vyhledal jsem sebe samého.

Zl. B 101 z Plutaroha

 

  Vyslechnou-li ne mne, nýbrž rozum (logos), pak je moudré, aby uznali, že vše je jedním.

Zl. B 50 z Hippolyta

 

  Spojeniny: celé a necelé, shodné a neshodné, souzvučné a nesouzvučné, aze všeho je jedno a z jednoho vše.

Zl. B 10 z Pseudoaristotelova spisu O vesmíru

 

  Hérakleitos říkal, že se protivné shoduje a že z neshodného je nejkrásnější harmonie.

Zl. B 8 z Aristotela

 

  Je třeba vědět, že je boj (všem) společný, že právo je svárem a že se děje ve sváru a podle nutnosti.

Zl. B 80 z Órigena

 

  Boj je otcem všeho i králem všeho a jedny učinil bohy, druhé lidmi, jedny udělal otroky, druhé svobodnými.

Zl. B 53 z Hippolyta

 

  Hérakleitos kárá toho, kdo napsal: „Kéž mezi bohy a kéž mezi lidmi by zanikly sváry!“18) Homér, Ilias XVIII 107. Neboť by nebylo harmonie, kdyby nebylo vysokého a nízkého tónu, ani by nebylo živočichů bez samice a samce, kteří jsou protivami.

Zl. A 22 z Aristotela

 

  Chladné se otepluje, teplé se ochlazuje, vlhké schne a suché vlhne.

Zl. B 126 z Tzetza

 

Praví tuším Hérakleitos, že všechno přechází a nic netrvá, a přirovnávaje věci k toku řeky, říká, že bys nevstoupil dvakrát do téže řeky.

Zl. A 6 z Platóna

 

  Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky podle Hérakleita ani se dvakrát dotknout pomíjivé, svou povahou totožné podstaty. Ta se prudkostí a rychlostí své změny rozptyluje a zase spojuje... přichází a zase odchází.

Zl. B 91 z Plutarcha

 

  Do týchž řek vstupujeme i nevstupujeme, jsme i nejsme.

Zl. B 49a ze stoika Hérakleita

 

  Totéž je živé a mrtvé, bdící a spící, mladé a staré, neboť toto změnivši se je oním a ono zase změnivši se je tímto.

Zl  B 88 z Plutarcha

 

  Člověk si za noci rozdělává světlo, ježto mu vyhasl zrak; živý se ve spánku dotýká mrtvého, a bdí-li, dotýká se spícího.19) Je tu slovní hra s haptetai „rozdělávává oheň“, „dotýká se“, srv. čes. chytati..

Zl. B 26 z Klémanta

 

  Nesmrtelní jsou smrtelní, smrtelní jsou nesmrtelní; jsou živi smrtí oněch a jsou mrtvi životem oněch.

Zl. B 62 z Hippolyta

 

  Jméno luku (bios) je život (bios) a jeho dílem je smrt.20) Slovo bios znamenalo luk i život podle toho, mělo-li přízvuk na 2. nebo na 1. slabice.

Zl. B 48 z Etymologica gen.

 

  Zrodivše se chtějí žít i míti smrt, nebo spíše odpočívat, a zanechávají dítky, aby vznikla smrt.

Zl. B 20 z Klémenta

 

  Společný je u kružnice počátek a konec.

Zl. B 103 z Porfyria

 

  Moře je voda nejčistější i nejšpinavější: pro ryby pitná a prospěšná, pro lidi nepitná a zhoubná.

Zl. B 61 z Hippolyta

 

  Hérakleitos říká, že by si osli zvolili spíše plevy nežli zlato.

Zl. B 9 z Aristotela

 

  Vepři se těší více z hnoje nežli z čisté vody.

Zl. B 13 z Athénia a Klémenta

 

  Nemoc činí zdraví příjemným a dobrým, hlad nasycení, únava odpočinek.

Zl. B 111 ze Stobaia

 

  Neznali by jméno práva, kdyby nebylo protivy.

Zl. B 23 z Klémenta

 

  Bohu je vše krásní, dobré a spravedlivé, avšak lidé pokládají jedno za nespravedlivé a druhé za spravedlivé.

Zl. B 102 z Porfyria

 

  Tento svět, týž pro všechny, nestvořil žádný z bohů ani z lidí, ale vždy byl, jest a bude věčně živým ohněm, rozněcujícím se podle míry a hasnoucím podle míry.

Zl. B 30 z Klémenta a Plutarcha

 

  Blesk vládne vesmírem.

Zl. B 64 z Hippolyta

 

  Hérakleitos nazývá oheň nedostatkem a nasycením.

Zl. B 65 z uv. spis.

 

    Oheň, jenž přijde, vše rozsoudí a uchvátí.20a) Je možné, že „rozsoudí“ dodal křesťanský pramen.

Zl. B 66 z uv. spis.

 

  Směnou ohně je veškero a oheň je směnou veškera, tak jako je zboží měnou zlata a zlato směnou zboží.

Zl. B 90 z Plutarcha

 

  Převraty ohně jsou nejprve moře, převratem moře je pak zpola země a zpola žár... Země se rozlije v moře a to dostane svou míru v témž poměru, jaký byl dříve, než se stalo zemí.

Zl. B 31 z Klémenta

 

  Oheň žije smrtí země, vzduch žije smrtí ohně, voda žije smrtí vzduchu, země smrtí vody.

Zl. B 76 z Maxima Tyrského

 

  Cesta nahoru a dolů jedna a táž.

Zl. B 60 z Hippolyta

 

  Slunce je denně nové.

Zl. B 6 z Aristotela

 

  Suchá duše – nejmoudřejší a nejlepší.

Zl. B 118 ze Stobaia

 

  Špatnými svědky jsou lidem oči a uši, mají-li barbarské (nerozumějící) duše.

Zl. B 107 se Sexta

 

  Oči jsou přesnější svědkové než uši.

Zl. B 101a z Polybia

 

  Kdyby se všechny věci staly dýmem, rozeznal by je nos.

Zl.  B 7 z Aristotela

 

  Kráčeje nenalezl bys hranic duše, i kdyby ses ubíral každou cestou; ta hluboký má smysl (logos).

Zl. B 45 z Diogena

 

  Duše má smysl (logos), který sebe rozmnožuje.

Zl B 115 ze Stobaia

 

  Hérakleitos pravil, že povaha je člověku démonem (osudem).

Zl. B 119 z uv. spis.

 

  Zpupnost je nutno více hasit než požár.

Zl. B 43 z Diogena

 

  Pro lidi není lepší, děje-li se, co si přejí.

Zl. B 110 ze Stobaia

 

  Kdyby se zakládalo štěstí na tělesných rozkoších, pokládali bychom voly za šťastné, najdou-li k žrádlu hrachor.

Zl. B 4 z Alberta Vel.

 

  Vždyť psi štěkají na toho, koho neznají.

Zl. B 97 z Plutarcha

 

  Jeden je mi za mnoho tisíc, je-li nejlepší.

Zl. B 49 z Galéna

 

  Slušelo by se Efeským, aby se všichni dospělí oběsili a zanechali město nedospělým, neboť vyhnali svého nejzdatnějšího muže, Hermodóra, říkajíce: „Z nás nebudiž nikdo nejzdatnější anebo budiž jinde a u jiných!“.

Zl. B 121 ze Strabóna a Diogena

 

  Ať vás neopustí bohatství, Efesané, abyste byli usvědčováni ze své ničemnosti.

Zl. B 125a z Tzetza

 

  Lid má bojovat o zákon jako o hradbu.

Zl. B 44 z Diogena

 

  Hérakleitos pokládal lidská mínění za dětské hračky.

Zl. B 70 z Iamblicha

 

  Lidská povaha nemá poznání, avšak božská je má.

Zl. B 78 z Órigena

 

  U boha sluje muž dítětem tak jako chlapec u muže.

Zl. B 79 z uv. spis.

 

  Nejmoudřejší z lidí se bude zdát proti bohu opicí v moudrosti, kráse i ve všem ostatním.

Zl. B 83 z Platóna

 

  Nejkrásnější z opic je ošklivá, srovná-li se s lidským pokolením.

Zl. B 82 z uv. spis.

 

  V noci chodícím, mágům, bakchům, bakchantkám, mystům,22) Účastníci  tajných obřadů (mystérií). hrozí Hérakleitos posmrtným trestem, věští jim oheň,23) Je možné, že o pekelném ohni mluví křesťanský pramen. neboť zasvěcování v mystérie, běžné u lidí, je bezbožné.

Zl. B 14 z Klémenta

 

  Kolika lidí řeči jsem slyšel, nikdo nedospívá k tomu, aby poznával, že moudré je ode všeho odděleno.

Zl. B 108 ze Stobaia

 

  Jedno, jež jediné je moudré, nechce i chce být zváno Diem.

Zl. B 32 z Klémenta

 

  Bůh je den i noc, zima i léto, boj i mír, nasycení i hlad; mění se tak jako oheň,24) Slovo „oheň“ chybí v rukopisech; doplňuje se též „olej“. smísí-li se s kadidly, bývá nazýván podle vůně každého z nich.

Zl. B 67 z Hippolyta

 

  Každý tvor se pase pod bičem božím.

Zl. B 11 z Pseudoaristotela O Vesmíru

 

  Věk je hrající si chlapec, sunoucí kaménky ve hře – chlapecké království.

Zl. B 52 z Hippolyta

 

  Vládce, jehož věštírna je v Delfách, ani nemluví, ani neskrývá, nýbrž naznačuje.

Zl. B 93 z Plutarcha

 

Hérakleitos říká, že se vše jednou stane ohněm.

Zl. A 10 z Aristotela

 

  Hérakleitos uznává též jakýsi pořádek a vymezený čas pro změnu světa podle usouzené nějaké nutnosti.

Zl. A 5 ze Simplikia

 

  Hérakleitos říká, že počátkem je duše jakožto výpar, a z ní skládá ostatní.

Zl. A 15 z Aristotela

 

  Podle Hérakleita se skládá veliký rok z 1080026) T. j. 30 x 360 let. slunečních let.

Zl. A 13 z Aetia

 

Hlavní strana