Pythagorás

 

  Kráčeje jednou mimo a slyše, jak psíka kdos týrá, lítost prý nad tím měl, toto pak slovo mu děl: „Ustaň a nebij ho již!“ Vždyť mého to přítele duše, kterou jsem rozeznal hned, sotva jsem slyšel hlas.

Xenofanés, zl. B 7 z Diogena

 

  Egypťané vyslovili první toto učení, že je lidská duše nesmrtelná a že při zániku těla vstupuje do živočicha, který se po každé rodí. A když projde všemi suchozemskými, mořskými i okřídlenými zvířaty, vstupuje opět do rodícího se lidského těla a toto její odcházení se děje po tři tisíce let. Tohoto učení užívali někteří  Řekové – jedni dříve, druzí později – tak, jak by jim náleželo. Znám sice jejich jména, ale nevypisuji je.

Zl. A 1 z Hérodota

 

  Pythagoras..., přišed do Egypta a stav se jejich žákem, zanesl po prvé jejich filosofii k Řekům a zvláště dbal, zřejměji než ostatní, o oběti a o posvátné obřady.

Zl. A 4 z Isokrata

 

  Vyprávějí, že přišel Pythagorás k Zaratovi (Zarathuštrovi) a ten mu vyložil, že jsou od počátku dvě příčiny jsoucna, otec a matka, a otec je světlem, matka tmou, části světla pak jsou teplo, sucho, lehkost a rychlost, části tmy chladno, vlhko, tíže a pomalost. Z nich se skládá celý vesmír, ze ženského a mužského živlu.

Zl. A 11 Z Hippolyta

 

  Říkal, že ze všeho nejposvátnější je list slezu. Říkal též, že ze všeho nejmoudřejší je číslo a potom ten, kdo dal věcem jména, a zemětřesení vysvětloval tak, že není nic jeného než schůzka mrtvých, o duze říkal, že je září slunce, a o zvuku, vnikajícím často do uší, že je hlasem mocnějších (démonů).

Zl. 58 C 2 z Ailiana

 

  Aristotelés praví..., že Pythagorás nařizoval, abychom se zdržovali bobů..., nezdvihali, co upadlo..., nedotýkali se bílého kohouta..., nedotýkali se ryb, poněvadž jsou posvátné, nelámali chléb..., podávali sůl...

Zl. 58 C 3 z Diogena

 

  Byl pak i jiný druh výroků, jako nepřekročovat jařmo..., nerozdělávat oheň nožem..., neotrhávat věnec..., nejíst srdce..., sesedat na mírku..., nevracet se při odchodu z domu, nechodit po silnicích..., netrpět vlaštovky v domě..., pomáhat nosiči při nakládání břemene, ne však při sundávání..., nenosit v prstenech obrazy bohů..., ulévat bohům u ucha číše..., nejíst, co není dovoleno, tj. zárodek, mládě, počátek, konec...

Zl. 58 C 6 z Porfyria

 

  Nesmrtelné nejprv ať bohy, jak stanoví zákon, uctíváš, přísahu v úctě též měj i zbožné mrtvé!

Iamblichos, Život Pythagorův 144

 

  ... číslu se podobá všechno.

Iamblichos, uv. sp. 126 aj.

 

  Jísti však boby je stejné jak jísti rodičů hlavy.

Kléméns, Strómateis III 3

 

  Poznáš, že lidé sami si působí všechny své strasti.

Gellius VII 2, 12

 

  Pythagorás změnil geometrickou vědu v podobu svobodné nauky tím, že obecně zkoumal její základy a že probíral její poučky nehmotně a pomyslně; nalezl také nauku o irracionálních číslech a slouží světových tvarů.6) T. j. pěti pravidelných těles.

Zl. 14 A 6a z Prokla

 

  Zdá se. že si Pythagorás nade všechno vážil nauky o číslech..., připodobňoval všechny věci k číslům.

Zl. 58 B 2 z Aristoxena u Stobaia

 

  Pythagorás první nazval souhrn všechno světem (kosmos) podle pořádku v něm.

Zl. 14 A 21 z Aetia

 

  Filosofii („lásku k moudrosti“) pojmenoval první Pythagorás a sebe nazval filosofem..., neboť prý žádný člověk není moudrý, jenom bůh.

Diogenés, předml. 12

 

  Pythagorás pravil, že se život podobá shromáždění při hrách. Jako tam jedni přicházejí, aby závodili, druzí za obchodem a třetí, nejlepší, jako diváci, tak se v životě rodí jedni, lidé otročtí, jako lovci slávy i bohatství, a druzí, filosofové, jako lovci pravdy.

Diogenés VIII 8

 

  Hippasos pravil, že je určen čas proměny světa, že je vesmír ohraničen a věčně se pohybuje.

Zl. 1 z Diogena

 

  Hippasos pokládá oheň za počátek.

Zl. 7 z Aristotela